Perníková chaloupka

V Šumavském polesí v tom ráji vřesu, pracoval drvoštěp ze státních lesů. Vyzbrojen sekerou, rumem a pilou, smrkům a modřínům rád pustil žilou. Protože na blízku nebyla školka, chodil s nim kluk Jeník a Mařenka holka. Zatím co tatínek dělal z lesa paseku, dala se Mařenka hlasitě do breku.

Mařenka: Jeníku, Jeníku, mě to tu nudí, vždyť chytím vlka, ten mech příliš studí. Projdem se bratříčku jen malou chviličku, malin a borůvek narveme trošičku.

Jeník: Rád vidím Mařenko, že to máš tady, vždyť já už od rána nevidím hlady.

Vypravěč: Zmizeli dětičky potají v houštině, marně však pátrali po sladké malině. Za chvíli chudinkám nebylo do špásu,
protože zbloudili nemaje kompasu. Dva dny a dvě noci šlapali tiše, potom jim začalo kručeti v břiše. Usedli do trávy neznaje data, tu Mařce se zjevila Morgana Fata.

Mařenka:
Pohlédni Jeníku, co máme za kliku. Město zřím veliké, je celé z perníku.